Žádná tragédie.Nikdo neumřel.Jen jsme si zvolili nového prezidenta.
Jak to všechno začalo?
Mediální kampaň nám představila dvě charismatické osobnosti. Jednou z nich byl bezbarvý senilní stařec schopný podepsat cokoliv, co mu vláda podstrčí a druhou byl vulgární incestní alkoholik napojený na českou mafiánskou mašinerii. To jsem ale trochu předběhl. Pravděpodobně si je lépe pamatujete jako poctivého, slušného, nestranného a hodného pankáče a jako rebelujícího a sečtělého odpůrce stávajícímu establishmentu. A možná si ještě živě pamatujete na směšné polarizování národa v podobě fanatických plackonosičů „volím Karla“, rádoby umělců vytvářejících opravdu nekonveční hity, či hrdých českých nacionalistů budujících si dobrovolně kult Beneše – jednoho z mnoha, kteří si to opravdu nezaslouží.
Tahle mediální masáž pak zapříčinila několik věcí. Jednou z nich bylo logické a přirozené rozdělení národa na ty, kteří milují a volí Karla, na ty, kteří, kteří milují a volí Miloše, na ty kteří nevolí a na ty, kteří zdlouhavě a kriticky váhají, kdo je vlastně to bájné menší zlo.
Druhou podstatnou věcí byl souboj osobností, který byl posléze nahrazen soubojem sponzorů a volebních týmů. Miloš Zeman začal vést pro něj typickou lživou a agresivní kampaň. V českém národě švejků však byla pro svou lidovost a přirozenost přijata velkoryse. Karel Schwarzenberg naopak zvolil strategii jinou. Obklopil se mladými lidmi, kteří z něj udělali simulakrum - pojem, který je dnes, díky Janu Čulíkovi z Britských listů a Václavu Bělohradském, populárním označením mediálního paobrazu. Schwarzenberg tedy nejenže neútočil tam, kde měl, ale zapomněl se bránit i tam, kde musel. A tak se stalo, co se stát muselo. Zatímco jeden lhal, druhý spal.
V neposlední řadě musím zmínit aspekt boje levice a pravice. Rétorický Zeman si uvědomil, že jako osobnost nemá moc šancí ani on, ani jeho huhlající sok. Navíc oběma docházelo, že by se souboj sponzorů a volebních týmů mohl jednoduše provalit, a promyšleně proto atakovali nejnižší lidské pudy – vytvořili dvacetiletou praxí prověřený souboj levice a pravice. V tomto souboji Zeman usilovně přesvědčoval natrvdlé novináře, že on je ten nejlevicovější kandidát a že to myslí s důchodci upřímně. A než se stihl Schwarzenberg vykoktat, objevil se na scéně, dosud v nejvyšší komnatě zamčený, Kalousek, uvědomující si popularitu pravice, aby označil svého kandidáta za ještě levicovějšího. A tak se stalo, co se stát muselo. Boj se přesunul ze sociálních sítí ovládaných Karlem do sociálních jistot ovládaných Milošem.
Jak to všechno pokračuje?
Stejně hystericky a trapně, jak to začalo. Zatímco jedni pořádají smuteční obřady a plánují svou emigraci, druzí popíjejí slivovici a radují se, že ta prohnaná láska a pravda na našem státním znaku konečně zvítězila nad lží a nenávistí.
A tak se stalo, co se stát nemělo. Rozdělená společnost nepochopila smysl demokracie v jejím hlavním principu, a to v podřízení se menšiny většině. Budoucnost našeho národa začala zakládat stránky typu „Miloš Zeman není můj prezident“ a studenti se tak opět ukázali jako děti, kterým někdo sebral oblíbený dudlík. A zatímco ti bohatší, mladší a vzdělanější pláčou, nejlepší ministr financí již přemýšlí, jak využít obliby svého bezbarvého senilního staříka dřív, než bude pozdě. Na druhé straně se zase spousta voličů těší na větší sociální jistoty, boj proti korupci a definitivní zastavení této zlé vlády zapomínajíc přitom na to, že prezidentský mandát končí přesně tam, kde začíná – a to u slibů.
Jak to všechno skončí?
Možná by bylo nejvhodnější, zeptat se Miroslava Šloufa, nejpopulárnějšího českého věštce, kterému se podařilo předpovědět Zemanův návrat ve velkém. Buďme ale objektivní a zeptejme se českých politologů, kteří se již pomalu předhání v nejbizardnější predikcích budoucího vývoje. Navzdory Šloufovi, politologům i očekávání českého obyvatelstva se však nestane vůbec nic. Milošovci budou tvrdit, že to mohlo být horší a Karlovci zase, že to mohlo být lepší. Nic víc, nic míň. Pozornost českého národa se přesune opět ke starým ověřeným praktikám, které je dle mého názoru netřeba jmenovat. Probudí je pravděpodobně až další přímé prezidentské volby, ve kterých už bude jasno, co prezident smí a co ne a co od prezidenta vlastně chceme. Mezitím prospíme další parlamentní volby, ve kterých se rozhoduje o těch důležitějších věcech, studenti stihnou odsoudit TOP09 za školné a intelektuálové zase Zemana za krytí korupčníků. Závěrem je třeba si zopakovat, že vlastně nikdo neumírá - jen jsme si zvolili nového prezidenta. Jak moc veký přínost to je pro Českou republiku ukáže až čas...
David Lacko
Altruismus: Proč si pomáháme?
Co nás vede k tomu, abychom si pomáhali? Proč někdy pomůžeme a jindy ne? Je náš altruismus motivován egoismem? Mohou jednat altruisticky také zvířata? A existuje vůbec neegoistický altruismus?
David Lacko
Skupinová polarizace: Proč se společnost radikalizuje?
Populárně-naučný článek z oblasti psychologie týkající se jevu skupinové polarizace nejenom v kontextu aktuální migrační krize, který se snaží zodpovědět na otázku, proč má společnost a společenská diskuze tendenci se polarizovat.
David Lacko
Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?
Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe.
David Lacko
Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz?
Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného.
David Lacko
Forerův efekt: Proč jsme ochotni zaplatit podvodníkům?
Lidé vždycky hledali něco, co je přesahovalo. Paranormální jevy se staly nedílnou součástí naší společnosti. Horoskopy vídáme na každém rohu.
David Lacko
Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem
Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Některé zdroje ( Boyd, 2014) mluví dokonce až o 93 % populace, která se považuje za nadprůměrnou, i když je logické, že je to statisticky nemožné.
David Lacko
Právo na smrt jako druhá strana mince práva na život
Právo na život je něčím nediskutovatelným. Všichni ho máme. Právo na smrt jako naopak něco velice kontroverzního. Vlastně nemáme možnost legálně, svobodně a bez následků spáchat sebevraždu. Není tenhle aspekt tak trochu k zamyšlení?
David Lacko
Svoboda v přetechnizovaném světě–čeká nás jako lidstvo apokalypsa?
Apokalypsa v podobě války strojů s lidskou rasou není nové téma. Varovali a stále před ní varují scifi autoři, představitelé cyberpunku, antiutopisté i filmoví režiséři. Obdobně jako u totalitních režimů však i jejich poselství zůstává pouze v rovině umělecké a jeho aktuálnost bývá přehlížena.
David Lacko
Anti-intelektualizace intelektuálního prostoru v médiích
Žijeme bezesporu době masových médií. Myslel-li si někdo, že je televizní mainstreamové zpravodajství přežitkem dvacátého století, mýlil se. Nejenom že taková média přežila, stala se silnějšími a přetransformovala se do internetových magazínů. Marketing se pomalu ale jistě stal oborem přítomnosti a sofistikovanost propagandy se markantně zvedá ze dne na den. Ať chceme nebo ne, jsme víceméně dennodenně masírování vlivem těchto médií. Jaké triky na nás tedy používají?
David Lacko
Sociální sítě – fenomén 21. století aneb Facebook slaví deset let
Dnes je to přesně deset let, co funguje největší sociální síť na světě – Facebook. Jaký má dopad na nás samotné? Jak ovlivnil fenomén Facebooku existenci našeho světa? Proč je virtuální realita tak lákavá? Hrozí nám v ní nějaké nebezpečí?
David Lacko
Kněz-psycholog mluví o víře, církvi, celibátu, islamizaci a pekle
Mgr. Pavel Moravec studoval teologii v Římě a dnes je knězem farnosti v Ostravě-Pustkovci. Od loňského roku je také díky studiu na Masarykově Univerzitě psychologem a je autorem knihy Mozaika – Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky.
David Lacko
Příliš mnoho islamismu, příliš mnoho anti-islamismu
Evropa je ve stádiu, kdy si ve své otevřenosti, humanismu, globalizaci, multikulturalismu a toleranci musí dřív nebo později položit otázky ohledně své vlastní identity, celistvosti své kultury a difůze kultur jiných. Konkrétně mám na mysli kulturu islámskou a problematiku – chcete-li – jakési islamizace Evropy. Některé státy to už udělaly, většinu to však teprve čeká...
David Lacko
5 důvodů, proč stojí české školství za nic
Jedno moudré orientální přísloví praví: „Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“
David Lacko
24 let po revoluci jsme stále na začátku
17. listopad 1989. Symbolické datum. Sametová revoluce svrhla totalitní komunismus a nastolila svobodnou demokracii. Ale co když ne?
David Lacko
Strachem ohnutá záda – znamení doby
Stále častěji se setkávám s pesimistickým pohledem na společnost. Stále častěji slýchávám, že to přeci dříve nebylo. Nasranost, strach a černobílé brýle podporované mediální prostitucí mainstreanových zpravodajství charakterizují naší dobu. Staly se symbolem společenské nálady. Cikánský rasismus, důchodci nemají co do huby, obrovská nezaměstnanost, terorismus, hrozba islámu, zloději, kde se podíváš, vraždy na každém rohu, morálně zkažená mládež, ekonomická krize, co politik, to korupčník a třešničkou na dortu je stále častěji se opakované tvrzení, že už zase ryjeme držkou v zemi.
David Lacko
3 stíny historie, které nám brání v porozumění dnešního světa
Stín historie je pojem metaforicky označující minulou skutečnost, jež se zachovala do doby aktuální a negativně ji ovlivňuje. Stíny historie se tak obvykle stávají okovy bránícími nám ve volném pohybu. Mnohem častěji ale zastupují funkci jakéhosi bizardního kaleidoskopu, jež nám deformuje realitu a vytváří nebezpečné iluze a omezující paobrazy. Většina těchto iluzí a paobrazů je specifická českému národu. Z velké části se na tom podílí neobvyklá historie Česka, nemalý podíl ale také nese i český charakter, jenž byl takovou historií formulován a jenž se nesmazatelně vryl do české sociální a politické kultury. A o takovýchto odrazech historie se chystám s lehkou nadsázkou psát.
David Lacko
Lidé si nejsou rovni. Rovnost neexistuje. Díkybohu.
"A každý, kdo káže opak, je buď hlupákem, demagogickým populistou, osvíceným idealistou nebo naivním filozofem..."
David Lacko
Littera scripta manet aneb úvaha o dnešní dogmatizované realitě
Littera scripta manet. (Co je psáno, to je dáno.; Napsané dílo zůstává.) „Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.“ Gabriel Laub
David Lacko
Morální dekadence 21. století nebo přijmutí lidské přirozenosti?
Je dnešní morální svoboda osvobozujícím aspektem lidského chování, evolučním procesem myšlení nebo cestou do pekel? Je sexuální otevřenost a veřejná tolerance k ní zbůsobena ztrátou víry? Je morální úpadek, jež se začíná dostávat do našeho povědomí přirozený? V úvodu je člověk symbolicky přirovnán k Bohu přesně tak, jak to bylo popsáno ve Starém Zákoně a je proto úplně irelevantí, jestli jste křesťan, vyznavač Islámu, žid či ateista - Slova Bůh, božské apod. jsou myšlena především symbolicky a nekladou si za účel být striktně brána jako křesťanská a jsou proto psána kurzívou.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3559x