V podobném duchu se Českem šíří nenávistné a netolerantní názory. A kdyby to byly jen názory stupidní, nestály by za řeč. Bohužel to jsou názory nejen stupidní, ale i nebezpečné. Nebezpečné natolik, že je na místě začít o nich přemýšlet bez emocí a s chladnou hlavou.
Rasismus, kde se podíváš. Samozřejmě ten obrácený. Romové nemusí platit v lékárnách. Jezdí si pro sociální dávky v mercedesech. Bijí naše děti. Kradou. Vraždí. Nepracují. Jen se rozmnožují. Jsou negramotní. A mohl bych pokračovat…
Najednou jen stěží potkáte někoho, komu neukradli cikáni kolo. Nejsilnějším argumentem se stává rada nastěhování si romské rodiny do domu. Samozřejmě většina diskutérů tenhle problém zažila a je proto přesvědčena, že do týdne by dotyčný chudák mluvil úplně jinak. Ekonomicky méně znalé obyvatele zase poučí všeobecně rozšířený fakt, že okrádání bílých černými na sociálních dávkách činí 99% státního rozpočtu a tedy rozpočtu tvořeného z daní poctivých pracujících. Experti na genetiku zase předhazují bizardní teorie o vrozených vlohách k násilí, rabování a negramotnosti této rasy. (Povýšení jedné rasy nad druhou jsme přece už v historii zažili, nebo jsme zapomněli?) A jelikož nejjednodušší řešení bývá zpravidla tím nejlepším, zdá se jako jediné úspěšné řešení téhle problematiky vystěhování romské menšiny na ostrov, který by byl obehnán vysokými zdmi.
Přeháním, byť ne hodně. Poselství ale zůstává stejné. Není jím nic jiného, než hrozba nebezpečného a extrémního prostředí.
To, co si ve spleti emocí, médii zmanipulované reality a generalizací – naprosto přirozenou a logickou cestou k utvoření názoru - , většina lidí neuvědomuje, je, že stojíme na pokraji rasové války, která nemůže skončit dobře. Opomíjeným faktem vůči antirasovým demagogickým heslům často zůstává obrovský vliv špatného sociálního prostředí, který společně s předsudky a stigmatizací většinou způsobuje situace, které nejsou (či spíše by neměly být) vyspělé civilizaci běžné. A předsudky, ať už oprávněné či nikoli, tady doopravdy jsou. Mohu mluvit za sebe. Kolikrát, když přicházím do určité skupinky lidí, která mě poznala jen podle jména (LACKO), slýchávám, „my jsme se báli, že budeš cikán.“ apod. Sociální situace výchovy dětí zase způsobuje začarovaný kruh, ve kterém člověk na pokraji společnosti (zloděj nebo slušný člověk, to je jedno) s velkou pravděpodobností vychová opět jen člověka na pokraji společnosti.
A proto se domnívám, že novodobý pseudopatriotismus podporovaný špatně vytvořeným ekonomickým systémem České Republiky, společně se socializační úlohou nenávisti a sklonu k extrémnostem davové psychózy jen nahrává k nebezpečnému extrémnímu prostředí, které se v poslední době vyostřuje. V takovém to prostředí se pak logicky, jako tonoucí se stébla chytá, chytají i nespokojení slušní obyvatelé naprosto zoufalých řešení v podobě násilných projevům na internetu i v reálném životě zapomínajíc přitom na potencionálně zneužitelný aspekt rádoby spasitele projevující se v ještě nebezpečnějších jedincích, kteří by rádi a s velkou dávkou upřímnosti tenhle problém řešili radikálně, hned a bez ústupků. I takový případ již historie zaznamenala – lidé se rádi vzdají trošky svých práv, jakmile spatří plamínek naděje v podobě rychlých a revolučních krocích. Stačí se podívat do strachem ovlivněné USA, ve kterých stačí pohrozit teroristy, či do nacistického Německa, ve kterém zase, společně s ekonomickou krizí, postačila k podpoře stvůrných činů pouhá myšlenka nadřazenosti jedné rasy nad druhou. A i my, Češi - bílý, černí, žlutí, modří, hnědí, makoví - se potýkáme s médii udržovaným strachem. A je jedno, jestli je to strach z islamizace, míry romského násilí, smrti našich blízkých, krachu New Yorské burzy, terorismu či nezaměstnanosti.
Důležitým faktorem je jen a pouze strach. Strach, který produkuje nenávist. To je samozřejmě pro mainstream velmi dobrý byznys. Ten však má i vedlejší účinky. A těmi účinky je nejenom již zmíněná hrozba ztráty svobody, ale především (Ano, především.) ztráta schopnosti racionálního a objektivního náhledu na věc.
Nechápejte mě špatně. Nepopírám absurdnost v podobě zvýhodňování pobíračů sociálních dávek. Nepopírám pozitivní diskriminaci v podobě rozdílnosti trestů dle barvy kůže způsobené přehnaným strachem z nařčení z rasismu. Nepopírám ani, že v mnoha případech je lepší stát se sociálním parazitem, než pracujícím. Naopak. Odsuzuji zloděje, vrahy, neplatiče daní, vychytralé pobírače sociálních dávek, vulgární a přiopilé večerem se kymácející siluety ohrožující zdraví mých blízkých i rodiny, které si z jakýchkoli důvodů pořídí více dětí, než jsou schopny uživit.
A přesto neodsuzuji a nikdy bych si nedovolil odsoudit rasu či národnost.
Dovoluji si proto na Vás apelovat: Apeluji tedy na vaši schopnost kritického myšlení, objektivního náhledu, neafektovaného jednání a odolnosti vůči extrémní davové náladě a žádám Vás, abyste se zamysleli nad skutečným problémem. Je problémem Rom? Je problémem zloděj? Násilník? Či snad člověk celý život nepracující pobírající sociální dávky? Nebo naopak politicko-ekonomicko-sociální systém, ve kterém žijeme a na kterém se podílíme, který jim to umožňuje? Ba co víc, který toto jednání podporuje? A je úspěšným řešením alibistická nenávist, netolerance a šovinismus? Nebo naopak snaha o konsenzus, změnu systému, likvidaci sociálních předsudků a dlouhodobou politickou angažovanost snažící se zvýhodnit pracující a znevýhodnit příživníky?
