Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

3 stíny historie, které nám brání v porozumění dnešního světa

25. 09. 2013 14:09:50
Stín historie je pojem metaforicky označující minulou skutečnost, jež se zachovala do doby aktuální a negativně ji ovlivňuje. Stíny historie se tak obvykle stávají okovy bránícími nám ve volném pohybu. Mnohem častěji ale zastupují funkci jakéhosi bizardního kaleidoskopu, jež nám deformuje realitu a vytváří nebezpečné iluze a omezující paobrazy. Většina těchto iluzí a paobrazů je specifická českému národu. Z velké části se na tom podílí neobvyklá historie Česka, nemalý podíl ale také nese i český charakter, jenž byl takovou historií formulován a jenž se nesmazatelně vryl do české sociální a politické kultury. A o takovýchto odrazech historie se chystám s lehkou nadsázkou psát.

#1 Separace politiky od lidu

Určitě jste už několikrát zaslechli, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě a také, že se na každou svini vaří voda. Samozřejmě mám na mysli kontext politický. Spravedlnost přeci musí existovat. Co by si hodní, pracovití a poslušní občané počali.

To oni přece rozkradli stát. To oni špatně vládnou a můžou za to, že se z prosperujícího státu vlastnícího plno kvalitních českých firem stal chudý paskvil, ve kterém nic nefunguje, a který nemá žádný suverénní produkt.

Že tenhle názor neslyšíte poprvé? Není divu! Dostáváme se k prvnímu stínu historie, který je hrozbou nejenom pro život jedince, ale i pro demokratickou společnost jako takovou – dostáváme se k separaci politiky od lidí. Iluze nedotknutelnosti politiků a s ní spjatá následná občanská apatie se stala součástí naší kultury. Tahle iluze vyživována pocitem bezmoci těch dole a pocitem naprosté integrity těch nahoře graduje v tvrzení Bělohradského, že v české kultuře neexistuje opozice v politice, nýbrž opozice vůči politice. Tenhle problém souvisí s neschopností přijmout za sebe zodpovědnost, uvědomit si, že i když nejsem politikem, tvořím politiku a pochopit, že za špatný stav v naší společnosti můžu jen a pouze já. Následkem tohoto problému pak není nic jiného, než hrozba totality ve formě apatie národa ukazující se v podobě dvojího dělení lidu a nepřemýšlivé extrémní jednání projevující se právě jako opozice vůči politice – tedy neschopnost podílet se na sociopolitickém prostředí jinak, než nekonstruktivní kritikou.

Rozštěpení lidu na vládnoucí garnituru a ten zbytek, zachované z dob komunismu, se stává každodenní realitou díky několika aspektům. Tím nejpodstatnějším aspektem je kolektivní přesvědčení v pravdivost tohoto stínu historie a s ním spjaté apolitické chování. Nemalou část nesou také mainstreamová média působící na nejnižší lidské pudy a emoce umělým vyvoláváním strachu a upevňováním kolektivního přesvědčení, že lid nemá šanci cokoliv změnit.

Pokud patříte k těm, kteří beznadějně kritizují ty nahoře, mám pro vás dobrou a pravděpodobně také velmi šokující zprávu. Kritizujete sami sebe. To my si vládneme. To my jsme nechali rozkrást tento stát a to my můžeme za tento paskvil, ve kterém žijeme. A jsme také jediní, kdo to může změnit. Žádný Masaryk se totiž nevrátí. Boží mlýny nemelou a voda na svině se nevaří...

#2 Solidarita jako náplň státu a společnosti aneb stát se o mě musí postarat

Málokterý filozof v historii nechtěl dobro pro všechny a neusiloval o vytvoření konceptu rovné a solidární společnosti. A tak zatímco kapitalismus inteligentně počítal s tím, že si lidé nejsou rovni, socialismus, ocejchován něčím, co jsme nazvali komunismem, se spoléhal na ideu solidarity a jistot pro všechny, aniž by se zamyslel nad filozofickým problémem morálky lidského jedince, čímž zakořenil hluboko v našem přesvědčení další stín historie – stát se o mě přeci musí postarat.

Je irelevantní, jestli vám ještě teče mléko po bradě nebo pamatujete na únorový převrat. Nezáleží totiž, zažili-li jste dobu komunistických jistot nebo jste se narodil do nejistého dvacátého prvního století. Důležité je si uvědomit, že se musí jenom umřít. A také poslouchat rodiče. Vše ostatní by se bohužel-bohudík jen mělo.

Stát by samozřejmě měl plnit funkci základních sociálních jistot. Nicméně dnes vám již nikdo není povinen sehnat práci, dát byt, starat se o vás a vodit vás za ručičku životem. A nikdo to pro vás bezzištně neudělá. Čím dříve si toto uvědomíme, tím větší šanci máme na úspěšný a šťastný život.

Již jsem zmínil premisu solidárního státu – je jím solidární a mravní člověk. Stát totiž solidaritu přikázat nemůže, musí se k ní dospět. A v českém prostředí to bude vývoj velmi složitý, poněvadž morálka a mravní chování je pro nás něco nového – něco, co teprve pomalu znovuobjevujeme.

Pokud však stále žijete v přesvědčení, že solidární stát musí existovat, existoval a existovat bude, mám pro vás špatnou zprávu – nikdo kromě vás se o vás nepostará. Paradoxně je to však dobře, protože lépe jak vy sám, to nezvládne stejně nikdo. Spoléhat se na sociální jistoty je stejně naivní, jako to, že by vám soused daroval své auto, které nepotřebuje. Vy byste to také neudělal. Stát to také neudělá. Tak to je a tak to také zůstane, a jelikož štěstí přeje připraveným, je potřeba tento fakt jednoduše přijmout a počítat s ním.

#3 Za každým velkým majetkem se skrývá zločin

Jak jednoduché je v konceptu alibistické Balzakovy myšlenky odsoudit každého majetného a úspěšného člověka za zločince. Zvláště v našem prostředí, ve kterém se po revoluci jako houby po dešti vyrojila spousta milionářů stejně snadno, jako se překabátila nemalá část komunistů do demokratických stran. Neuvědomujíc si nonsens posuzování lidského charakteru na základě úspěšnosti dělá český člověk právě to. Odsuzuje úspěch.

No a co, že spousta dalších to neměla vůbec jednoduché, pracovala 24/7 a přijala na sebe obrovskou zodpovědnost. Všechno to jsou zloději. Slušný člověk si přece nemůže vydělat tolik peněz a už vůbec ne poctivou prací!

Lidové rčení „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ solidně fungující za minulého režimu promítnuté mj. do porevolučních hraničních cedulek „Češi, nekraďte nám tady!“ podpořilo tenhle nesmyslný a západu atypický pohled na úspěch. A český národ se tak namísto obdivu a úcty k úspěchu zapškl do jakési mašinérie podlosti, kritiky, nenávisti a odsuzování. Toleranci vystřídala xenofobie a motivaci demotivující apatie. Zaujatost, stigmatizace a předsudky pak udělaly své a málokdo je náhle schopen přijmout člověka úspěšnějšího a bohatšího, než je on sám. Možná proto se daří bulváru u nás lépe, než kdekoli jinde.

A tak se stalo, co se stát muselo. Kapitulovali jsme na kapitalismus, ještě před tím jsme ale ochotně přijali všechna jeho negativa, a zahořkli jsme pod dalším stínem historie v lid nechtějící pokrok, ale stagnaci. Protože je lehčí být na tom stejně, jako všichni ostatní. Dobrovolně jsme si tímto přístupem naházeli klacky pod nohy. Odsoudili jsme se k neúspěchu a vzdali jsme konkurenčního boje dříve, než začal. Za pomoci obranných mechanismů naší psyché jsme si racionálně zdůvodnili naše chování a zapomněli jsme, že celý Balzakův koncept není reálný. Že je to jen další iracionální stín historie zamezující nám přijmout dnešní svět a šťastně a vědomě v něm žít. Zapomněli jsme, že být úspěšný se už dvacet let nerovná být práskačskou sviní. Právo na úspěch má dnes totiž každý, kdo si to připustí.

Článek byl napsán pru publicistický portál Skutečnosti.cz

Autor: David Lacko | středa 25.9.2013 14:09 | karma článku: 10.75 | přečteno: 538x

Další články blogera

David Lacko

Altruismus: Proč si pomáháme?

Co nás vede k tomu, abychom si pomáhali? Proč někdy pomůžeme a jindy ne? Je náš altruismus motivován egoismem? Mohou jednat altruisticky také zvířata? A existuje vůbec neegoistický altruismus?

10.2.2016 v 19:04 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 260 |

David Lacko

Skupinová polarizace: Proč se společnost radikalizuje?

Populárně-naučný článek z oblasti psychologie týkající se jevu skupinové polarizace nejenom v kontextu aktuální migrační krize, který se snaží zodpovědět na otázku, proč má společnost a společenská diskuze tendenci se polarizovat.

9.2.2016 v 10:38 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 334 |

David Lacko

Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?

Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe.

13.7.2015 v 19:37 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 1113 |

David Lacko

Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz?

Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného.

11.7.2015 v 9:31 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 444 |

Další články z rubriky Společnost

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Multikulti polévka

Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.

27.6.2017 v 9:33 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 951 | Diskuse

Veronika Vojáčková

O dlouhém čase

Nedávno jsem dávala kamarádům recept na naše výborné domácí housky. Po nějaké době se ozvali s tím, že neví, čím to je, ale tak dobré jako je dělám já, se jim nikdy nepovedou. Přitom recept je přesný...

27.6.2017 v 8:45 | Karma článku: 10.09 | Přečteno: 264 | Diskuse

Ztlumeno

Ztráta sluchu je zpravidla i ztráta práce

Pokud se někdo připravuje na své budoucí povolání již se sluchovou vadou (něco se ve věku "náct") učí/připravuje se na takové povolání, které lze bez problémů se sluchovou vadou provozovat celý život. Ostatní však ne.

27.6.2017 v 7:55 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 160 | Diskuse

Jiří Turner

Stalin zase porazil Putina!

To by s tím měl Vladimir Vladimirovič sakra něco udělat! Jestli on ale není moc měkký a také moc velký demokrat? Rusům totiž podle průzkumu imponují větší střeleci. Co na to říci? Snad jen, že některé národy jsou nepoučitelné.

26.6.2017 v 23:09 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 227 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1302


Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.