Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sociální sítě – fenomén 21. století aneb Facebook slaví deset let

4. 02. 2014 15:43:53
Dnes je to přesně deset let, co funguje největší sociální síť na světě – Facebook. Jaký má dopad na nás samotné? Jak ovlivnil fenomén Facebooku existenci našeho světa? Proč je virtuální realita tak lákavá? Hrozí nám v ní nějaké nebezpečí?

První sociální síť vznikla na přelomu našeho století – v roce 1997 – a jmenovala se Sixdegrees. Neuspěla však, neboť, dle slov zakladatele, byla až příliš nadčasová a lidé ji ještě nedokázali přijmout. Během pouhých sedmi let se však internet rozrostl do většiny domácností vyspělého světa, a když 4. února 2004 založil Mark Zuckerberg pro studentské účely theFacebook (jméno Facebook dostal až později), lidé se jej nemohli nabažit. A tak stejně jako se rozrostl počet obyvatel aktivně užívajících internet z 250 miliónů lidí na začátku našeho milénia na 2,4 miliardy lidí v roce 2012, rozrostl se počet uživatelů Facebooku. A Facebook se stal nedílnou součástí naší společnosti.

Jako důkaz o monumentálnosti takové sociální sítě přidám pár aktuálních numer:

- 700 000 000 je číslo zobrazující počet uživatelů, kteří chodí na FB denně

- 1 200 000 000 aktivních uživatelů

- 50 000 000 existujících FB stránek

- Každá 5 stránka prohlížená na internetu je právě FB

- 680 000 000 je číslo uživatelů, kteří se na FB přihlašují skrze mobilní zařízení

- 700 000 000 000 je počet minut, které lidí stráví na FB za jeden měsíc

- 220 000 000 000 je číslo zobrazující počet fotografií, které jsou na FB nahrány

- 30 000 000 je číslo tzv. mrtvých duší, tedy lidí, kteří zemřeli, avšak účet mají stále aktivní

- Během dvaceti minut se na FB sdílí 1 000 000 odkazů, spřátelí se téměř 2 000 000 lidí, napíše se 10 000 000 komentářů a nahraje se 2 700 000 fotek

Co nám ta obrovská čísla říkají? Mnoho. Ač zažil Facebook určití propad akcií v roce 2012 ze 45 dolarů na 18, během chvíle cena akcií opět stoupla a neustále se zvedá (v lednu 2014 to bylo 62 dolarů za akcii). Facebook je tedy stále atraktivní. Není to ale jen Facebook, virtuální realita byla během poslední doby obohacena o nespočet jeho variací, které se i přes velkou konkurenci těší stále větší a větší oblibě. Pomalu ale jistě začíná platit nedávno vzniklé rčení, že „kdo není na Facebooku, jako by ani nebyl.“

Je potřeba si uvědomit, že zde vzniká nová velmoc. Zařadíme-li Facebook mezi státy, stane se třetím nejlidnatějším státem na planetě. To opravdu není málo. Mimo to vlastní Facebook o svých „občanech“ mnohem více informací, než se kdy snilo jakékoli totalitní vládě. Facebook má svou vlastní strukturu, své vlastní „mrtvé duše“, své vlastní zákony, svou vlastní policii a své vlastní sociální paradigma. Je to svět sám o sobě. Virtuální svět takový, o jakém nesnili ani nejdivočejší antiutopisté. Je to virtuální realita, která nám přináší mnoho výhod a nevýhod.

Jaké jsou tedy výhody sociálních sítí?

1) Komunikace

Je to až neuvěřitelné, jak sociální sítě napomohly lidem komunikovat. Dnes není problém být v kontaktu s celým světem. Chcete si zlepšit svou angličtinu? Není nic snazšího, než se spřátelit s někým na druhé straně světa. Chcete se jednoduše domluvit s kamarády? Nemusíte je obvolávat po jednom, stačí vytvořit událost a kamarády do ní pozvat. Komunikace a upevnění sociálních vztahů společně se získáváním nových kamarádů je pravděpodobně největší výhodou sociálních sítí.

Za zmínku stojí také to, že sociální sítě přidaly do našeho diskursu naprosto nový význam pojmu přátelství. Přátelství již dávno nemusí být oddaný a pevný svazek dvou lidí, nýbrž je to jakési sociální spojení umožňující lepší komunikaci. Přátelství tím sice degraduje na rádoby známost, naopak tím ale vytvořilo sociální „pavoučí“ síť, která je schopna kvalitnější a rychlejší interakce.

2) Informace

Facebook je plný informací. Dnes téměř všichni novináři pravidelně kontrolují Facebook. Proč? Získají na něm nejenom plno námětů, ale především získávají informace z první ruky, rychleji a často přesněji. Většina médií díky tomu musí čelit obrovskému konkurentovi – nástroji, který umožňuje během jedné sekundy sdílet informace mezi běžnými uživateli. Od velkých myšlenek až po lokální havárie dnes jako první píšou obyčejní lidé, nikoliv investigativní novináři. Na chyby ve výrocích politiků či na nesmysly v zákonech upozorní prvně také jen obyčejní lidé. Facebook je organismus plný informací, stačí si jich jenom všímat.

3) Sdílení

Lidé od pradávna vyhledávali možnosti sdílení svých zkušeností. Náboženství je toho jasným důkazem. Sdílení určité mytické zkušenosti má pro lid nesmírnou cenu. V Útěku do divočiny padlo v nepříliš radostném závěru jedno filozofické moudro: „Člověk může být doopravdy šťastný jen, když může své štěstí s někým sdílet.“ A něco pravdy na tom určitě bude.

V sociálních sítích můžete vyhledávat skupiny se stejnými zájmy, jako máte vy a navzájem se tak obohacovat a sdílet své zkušenosti. Sdílení ale není vhodné jen pro subkultury, čímž se často ulehčuje socializace dospívajících jedinců, ale využívají ho naprosto všichni. Díky němu se podělíte s kamarády o fotky s dovolené i o tom, co jste dneska prožili. A platí to i obráceně. Díky sdílení vidíte své kamarády i jinak než zpoza školních lavic či pracovních meetingů.

4) Diskuze

Sociální sítě jsou stvořeny pro diskuzi. Díky virtuálnímu přátelství a nově také „sledování“ můžete denně pročítat statusy těch nejzajímavějších a nejvlivnějších lidí, k jejichž názorům byste se také v životě nemuseli dostat. Kdejaký novinář, filozof, sociolog, aktivista či politik má dnes veřejný profil, na kterém s lidmi diskutuje a sdílí své názory. Sociální síť je v určitém svém potenciálu ideálním nástrojem demokracie, neboť neuvěřitelným způsobem podporuje diskuzi a šíření informací.

Ne každý však dokáže využít potenciál sociálních sítí. Na tom není nic špatného. Nicméně zde existuje i druhá strana mince, která nás může ohrožovat.

Tou stranou jsou právě negativa takovýchto sociálních sítí:

1) Zneužití informací

První, co většinu z nás napadne, je právě zneužití důvěrných informací. Již jsem přirovnal virtuální prostor Facebooku ke státu a poukázal na paradox, že uživatelé v něm dávají osobně a dobrovolně hromadu důvěrných a potencionálně zneužitelných dat. A jelikož je reklama jednou z priorit dnešního byznysu, je obava zneužití oprávněná. Nehledě na to, že na všechny fotky, které na Facebook nahrajeme, automaticky získá Facebook neomezená autorská práva - a tak se může klidně stát, že svou bystu uvidíte v reklamě na rybí konzervy.

Dalším aspektem zneužití informací je dnes samotný internetový profil jako takový. Anonymita není povětšinou příliš vítána a doby, kdy si o Vás někdo něco zjistil jen ze Zlatých stránek, jsou pryč. Každý si dřív nebo později položí otázku, zdali ho jeho vlastní internetová sebeprezentace – jeho profil, statusy, fotky a komentáře – nějak nediskredituje. Pakliže si uvědomíme, že velká část personalistů dnes projíždí právě profily budoucích zaměstnanců, je tato otázka na místě. Internet už není jen místem zábavy, internet je novou alternativní realitou, která reflektuje naši skutečnou osobu.

2) Ztráta sociálních vztahů

Nové sociální paradigma, kterým přináší sociální sítě revoluční dimenzi komunikace do naší společnosti, nemusí vždy naše reálná přátelství posílit. Sociální vztahy jsou komplikovaná věc a sociální síť jim na jednoduchosti nepřidává. Tisíce přátel a oblíbenost na Facebooku ještě neznamená, že má člověk alespoň nějaké přátele, kteří by jej vyslechli i v „offline“ době.

Jelikož většina starších lidí má své sociální vztahy založené na reálných zkušenostech, jsou nejnáchylnější skupinou ke ztrátě sociálních vztahů vlivem sociálních sítí ti nejmladší. Facebook jim sice ulehčuje začlenění do společnosti svých vrstevníků, je to ale dobře? Často nemají pevné vztahy, tisíce přátel jim nenapomůžou v hledání vlastní identity a deprese z odmítnutí (v nové podobě také z nedostatku „lajků“) jsou mnohem hlubší.

Nehledě na léta přehlížený pojem kyberšikany, která nabízí často mnohem horší a dalekosáhlejší prostředky k šikaně a týraní dětí, než její klasická „školní“ odnož. Pedagogy a psychology čeká ještě mnoho práce, než dostanou fenomén sociálních sítí nějak pod kontrolu a pochopí, jakou hrozbu může představovat pro nejmladší.

3) Závislost

Odborníci odhadují, že jsou na internetu a především na sociálních sítích závislí jen v České republice tisíce lidí. (Vyzkoušet, jestli k nim patříte, si můžete zde: www.poradna.adiktologie.cz.) Prozatím nikdo se však pouze ze závislosti na internetu neléčil (většinou tedy v kombinaci s drogami či alkoholem) – může za to nejspíš podcenění času stráveného na internetu jako důkazu závislosti. Jak se taková závislost projevuje? Jako každá jiná – jste nervózní, když nejste na Facebooku; první co po probuzení uděláte je, že zkontrolujete počet „lajků“ u Vašich fotek a postupně začínáte zanedbávat své reálné okolí, přátelé, rodinu i sebe samotné. Od závislosti na internetu a sociálních sítích je už jen krůček k naprosté dezorientaci.

4) Dezorientace

Svět sociálních sítí není složitý, je nový. A tak zatímco mnoho (anti)utopistů věřilo v další paralelní realitu či ve virtuální realitu nerozeznatelnou od té naší, mnoho závislých lidí je jen krůček od toho, aby dalo takové virtuální realitě přednost. Je to logické, virtuální sociální síť je přitažlivá. Můžeme v ní mít tisíce přátel, aniž bychom pro ně něco udělali. Můžeme být každou chvílí někým oceněni pomocí lajku či komentáře. Můžeme se také snadněji seberealizovat. Každý totiž máme nějaký svůj ego-ideál – představu o nás, ve které jsme ideální – a většinou se po celý svůj život snažíme k tomuto ideálu přiblížit. Je to pohyb, dynamika našeho života, která nás tahá z depresí a rozvíjí nás. Existuje ale také alter ego – v podstatě naše virtuální já – se kterým se díky virtuální realitě není tak těžké přiblížit našemu ego ideálu. Atraktivitu virtuálního prostoru tedy není složité vysvětlit.

Závislý člověk však dříve nebo později přestane rozeznávat realitu a svět tam na internetu – ta nová multidimenzionální realita s nespočtem možností – bude nejenom hezčí, ale i skutečnější. K tomu všemu se přidá jeho alter ego, které se ztotožní s ego ideálem a člověk má pocit, že je šťastný. Nicméně přijde doba, kdy se bude muset probudit, a hádám, že to nebudou zrovna příjemné chvilky...

Co říci závěrem?

Sociální sítě mají bezesporu mnoho výhod a nevýhod a záleží jen na nás, jak k nim přistoupíme, co od nich budeme očekávat a co všechno jim dovolíme. Sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů a můžeme jen hádat, jak se budou vyvíjet a jak budou vypadat za deset, dvacet či padesát let.

Zmizí naše anonymita? Budeme posuzováni podle našich profilů na internetu? Budeme dobrovolně odevzdávat internetu důvěrné fotografie a informace? Kam až tohle může vést? K dezorientaci? K povinné účasti v sociálních sítích? Vznikne natolik složitá a realistická virtuální realita, že nebudeme schopni rozeznávat skutečnost? Anebo je to všechno jen bublina, která za pár let zmizí a sociální sítě se přetransformují do užitečného informačního deníku? Zapomeneme na ně a přátelství nabude opět původního významu?

Článek byl napsán pro nový internetový projekt K zamyšlení (dostupný ZDE), jehož cílem je vytvořit kvalitní diskuzní prostor. Je to místo pro Vaše názory, eseje, úvahy a zamyšlení.

Autor: David Lacko | úterý 4.2.2014 15:43 | karma článku: 10.93 | přečteno: 1900x

Další články blogera

David Lacko

Altruismus: Proč si pomáháme?

Co nás vede k tomu, abychom si pomáhali? Proč někdy pomůžeme a jindy ne? Je náš altruismus motivován egoismem? Mohou jednat altruisticky také zvířata? A existuje vůbec neegoistický altruismus?

10.2.2016 v 19:04 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 265 |

David Lacko

Skupinová polarizace: Proč se společnost radikalizuje?

Populárně-naučný článek z oblasti psychologie týkající se jevu skupinové polarizace nejenom v kontextu aktuální migrační krize, který se snaží zodpovědět na otázku, proč má společnost a společenská diskuze tendenci se polarizovat.

9.2.2016 v 10:38 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 338 |

David Lacko

Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?

Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe.

13.7.2015 v 19:37 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 1120 |

David Lacko

Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz?

Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného.

11.7.2015 v 9:31 | Karma článku: 11.84 | Přečteno: 446 |

Další články z rubriky Média

Dalibor Zachoval

Novinářští šmokové aneb Vzpoura strojů v EU

Z úrovně současné západoevropské žurnalistiky by měl Orwell radost. Jako prozřetelný spisovatel, nikoliv jako objektivní novinář.

18.8.2017 v 9:51 | Karma článku: 30.66 | Přečteno: 575 | Diskuse

Pavel Nitka

Ohodnoť si film a nezapomeň, nadávat můžeš, jak je jen libo...

Vždyť máme tu svobodu slova a tak se na nějaké to přirovnání s jakýmkoliv produktem trávení nekouká. A urážky jsou přece v demokracii normální. Proto jsme se přece zbavili té totality, nebo ne?

10.8.2017 v 15:26 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 575 | Diskuse

Jan Bartoň

Jak se dělá propaganda

Server msn.com dokazuje, že americký prezident Donald Trump a korejský diktátor Kim jsou „z jednoho těsta“. Takto se dělá propaganda.

8.8.2017 v 9:53 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 722 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Kolegyně v ohrožení aneb Skutečný obraz Erdoganova režimu

Neda Aminová je íránská blogerka, novinářka, spisovatelka a obhájkyně práv žen. Poslední jmenovaná aktivita má ovšem v zemi ajatolláhů docela jiný význam než kdekoli na Západě.

7.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.19 | Přečteno: 670 | Diskuse

Michaela Piontková

Jak můžeš žít bez Instagramu? (A jiných sociálních sítí)

Úplně normálně? V reálném světě? Bez potřeby všechno si nastavovat, abych si to následně vyfotila a někam to pak přidala?

6.8.2017 v 12:15 | Karma článku: 27.58 | Přečteno: 972 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1306


Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.