Sociální sítě – fenomén 21. století aneb Facebook slaví deset let
První sociální síť vznikla na přelomu našeho století – v roce 1997 – a jmenovala se Sixdegrees. Neuspěla však, neboť, dle slov zakladatele, byla až příliš nadčasová a lidé ji ještě nedokázali přijmout. Během pouhých sedmi let se však internet rozrostl do většiny domácností vyspělého světa, a když 4. února 2004 založil Mark Zuckerberg pro studentské účely theFacebook (jméno Facebook dostal až později), lidé se jej nemohli nabažit. A tak stejně jako se rozrostl počet obyvatel aktivně užívajících internet z 250 miliónů lidí na začátku našeho milénia na 2,4 miliardy lidí v roce 2012, rozrostl se počet uživatelů Facebooku. A Facebook se stal nedílnou součástí naší společnosti.
Jako důkaz o monumentálnosti takové sociální sítě přidám pár aktuálních numer:
- 700 000 000 je číslo zobrazující počet uživatelů, kteří chodí na FB denně
- 1 200 000 000 aktivních uživatelů
- 50 000 000 existujících FB stránek
- Každá 5 stránka prohlížená na internetu je právě FB
- 680 000 000 je číslo uživatelů, kteří se na FB přihlašují skrze mobilní zařízení
- 700 000 000 000 je počet minut, které lidí stráví na FB za jeden měsíc
- 220 000 000 000 je číslo zobrazující počet fotografií, které jsou na FB nahrány
- 30 000 000 je číslo tzv. mrtvých duší, tedy lidí, kteří zemřeli, avšak účet mají stále aktivní
- Během dvaceti minut se na FB sdílí 1 000 000 odkazů, spřátelí se téměř 2 000 000 lidí, napíše se 10 000 000 komentářů a nahraje se 2 700 000 fotek
Co nám ta obrovská čísla říkají? Mnoho. Ač zažil Facebook určití propad akcií v roce 2012 ze 45 dolarů na 18, během chvíle cena akcií opět stoupla a neustále se zvedá (v lednu 2014 to bylo 62 dolarů za akcii). Facebook je tedy stále atraktivní. Není to ale jen Facebook, virtuální realita byla během poslední doby obohacena o nespočet jeho variací, které se i přes velkou konkurenci těší stále větší a větší oblibě. Pomalu ale jistě začíná platit nedávno vzniklé rčení, že „kdo není na Facebooku, jako by ani nebyl.“
Je potřeba si uvědomit, že zde vzniká nová velmoc. Zařadíme-li Facebook mezi státy, stane se třetím nejlidnatějším státem na planetě. To opravdu není málo. Mimo to vlastní Facebook o svých „občanech“ mnohem více informací, než se kdy snilo jakékoli totalitní vládě. Facebook má svou vlastní strukturu, své vlastní „mrtvé duše“, své vlastní zákony, svou vlastní policii a své vlastní sociální paradigma. Je to svět sám o sobě. Virtuální svět takový, o jakém nesnili ani nejdivočejší antiutopisté. Je to virtuální realita, která nám přináší mnoho výhod a nevýhod.
Jaké jsou tedy výhody sociálních sítí?
1) Komunikace
Je to až neuvěřitelné, jak sociální sítě napomohly lidem komunikovat. Dnes není problém být v kontaktu s celým světem. Chcete si zlepšit svou angličtinu? Není nic snazšího, než se spřátelit s někým na druhé straně světa. Chcete se jednoduše domluvit s kamarády? Nemusíte je obvolávat po jednom, stačí vytvořit událost a kamarády do ní pozvat. Komunikace a upevnění sociálních vztahů společně se získáváním nových kamarádů je pravděpodobně největší výhodou sociálních sítí.
Za zmínku stojí také to, že sociální sítě přidaly do našeho diskursu naprosto nový význam pojmu přátelství. Přátelství již dávno nemusí být oddaný a pevný svazek dvou lidí, nýbrž je to jakési sociální spojení umožňující lepší komunikaci. Přátelství tím sice degraduje na rádoby známost, naopak tím ale vytvořilo sociální „pavoučí“ síť, která je schopna kvalitnější a rychlejší interakce.
2) Informace
Facebook je plný informací. Dnes téměř všichni novináři pravidelně kontrolují Facebook. Proč? Získají na něm nejenom plno námětů, ale především získávají informace z první ruky, rychleji a často přesněji. Většina médií díky tomu musí čelit obrovskému konkurentovi – nástroji, který umožňuje během jedné sekundy sdílet informace mezi běžnými uživateli. Od velkých myšlenek až po lokální havárie dnes jako první píšou obyčejní lidé, nikoliv investigativní novináři. Na chyby ve výrocích politiků či na nesmysly v zákonech upozorní prvně také jen obyčejní lidé. Facebook je organismus plný informací, stačí si jich jenom všímat.
3) Sdílení
Lidé od pradávna vyhledávali možnosti sdílení svých zkušeností. Náboženství je toho jasným důkazem. Sdílení určité mytické zkušenosti má pro lid nesmírnou cenu. V Útěku do divočiny padlo v nepříliš radostném závěru jedno filozofické moudro: „Člověk může být doopravdy šťastný jen, když může své štěstí s někým sdílet.“ A něco pravdy na tom určitě bude.
V sociálních sítích můžete vyhledávat skupiny se stejnými zájmy, jako máte vy a navzájem se tak obohacovat a sdílet své zkušenosti. Sdílení ale není vhodné jen pro subkultury, čímž se často ulehčuje socializace dospívajících jedinců, ale využívají ho naprosto všichni. Díky němu se podělíte s kamarády o fotky s dovolené i o tom, co jste dneska prožili. A platí to i obráceně. Díky sdílení vidíte své kamarády i jinak než zpoza školních lavic či pracovních meetingů.
4) Diskuze
Sociální sítě jsou stvořeny pro diskuzi. Díky virtuálnímu přátelství a nově také „sledování“ můžete denně pročítat statusy těch nejzajímavějších a nejvlivnějších lidí, k jejichž názorům byste se také v životě nemuseli dostat. Kdejaký novinář, filozof, sociolog, aktivista či politik má dnes veřejný profil, na kterém s lidmi diskutuje a sdílí své názory. Sociální síť je v určitém svém potenciálu ideálním nástrojem demokracie, neboť neuvěřitelným způsobem podporuje diskuzi a šíření informací.
Ne každý však dokáže využít potenciál sociálních sítí. Na tom není nic špatného. Nicméně zde existuje i druhá strana mince, která nás může ohrožovat.
Tou stranou jsou právě negativa takovýchto sociálních sítí:
1) Zneužití informací
První, co většinu z nás napadne, je právě zneužití důvěrných informací. Již jsem přirovnal virtuální prostor Facebooku ke státu a poukázal na paradox, že uživatelé v něm dávají osobně a dobrovolně hromadu důvěrných a potencionálně zneužitelných dat. A jelikož je reklama jednou z priorit dnešního byznysu, je obava zneužití oprávněná. Nehledě na to, že na všechny fotky, které na Facebook nahrajeme, automaticky získá Facebook neomezená autorská práva - a tak se může klidně stát, že svou bystu uvidíte v reklamě na rybí konzervy.
Dalším aspektem zneužití informací je dnes samotný internetový profil jako takový. Anonymita není povětšinou příliš vítána a doby, kdy si o Vás někdo něco zjistil jen ze Zlatých stránek, jsou pryč. Každý si dřív nebo později položí otázku, zdali ho jeho vlastní internetová sebeprezentace – jeho profil, statusy, fotky a komentáře – nějak nediskredituje. Pakliže si uvědomíme, že velká část personalistů dnes projíždí právě profily budoucích zaměstnanců, je tato otázka na místě. Internet už není jen místem zábavy, internet je novou alternativní realitou, která reflektuje naši skutečnou osobu.
2) Ztráta sociálních vztahů
Nové sociální paradigma, kterým přináší sociální sítě revoluční dimenzi komunikace do naší společnosti, nemusí vždy naše reálná přátelství posílit. Sociální vztahy jsou komplikovaná věc a sociální síť jim na jednoduchosti nepřidává. Tisíce přátel a oblíbenost na Facebooku ještě neznamená, že má člověk alespoň nějaké přátele, kteří by jej vyslechli i v „offline“ době.
Jelikož většina starších lidí má své sociální vztahy založené na reálných zkušenostech, jsou nejnáchylnější skupinou ke ztrátě sociálních vztahů vlivem sociálních sítí ti nejmladší. Facebook jim sice ulehčuje začlenění do společnosti svých vrstevníků, je to ale dobře? Často nemají pevné vztahy, tisíce přátel jim nenapomůžou v hledání vlastní identity a deprese z odmítnutí (v nové podobě také z nedostatku „lajků“) jsou mnohem hlubší.
Nehledě na léta přehlížený pojem kyberšikany, která nabízí často mnohem horší a dalekosáhlejší prostředky k šikaně a týraní dětí, než její klasická „školní“ odnož. Pedagogy a psychology čeká ještě mnoho práce, než dostanou fenomén sociálních sítí nějak pod kontrolu a pochopí, jakou hrozbu může představovat pro nejmladší.
3) Závislost
Odborníci odhadují, že jsou na internetu a především na sociálních sítích závislí jen v České republice tisíce lidí. (Vyzkoušet, jestli k nim patříte, si můžete zde: www.poradna.adiktologie.cz.) Prozatím nikdo se však pouze ze závislosti na internetu neléčil (většinou tedy v kombinaci s drogami či alkoholem) – může za to nejspíš podcenění času stráveného na internetu jako důkazu závislosti. Jak se taková závislost projevuje? Jako každá jiná – jste nervózní, když nejste na Facebooku; první co po probuzení uděláte je, že zkontrolujete počet „lajků“ u Vašich fotek a postupně začínáte zanedbávat své reálné okolí, přátelé, rodinu i sebe samotné. Od závislosti na internetu a sociálních sítích je už jen krůček k naprosté dezorientaci.
4) Dezorientace
Svět sociálních sítí není složitý, je nový. A tak zatímco mnoho (anti)utopistů věřilo v další paralelní realitu či ve virtuální realitu nerozeznatelnou od té naší, mnoho závislých lidí je jen krůček od toho, aby dalo takové virtuální realitě přednost. Je to logické, virtuální sociální síť je přitažlivá. Můžeme v ní mít tisíce přátel, aniž bychom pro ně něco udělali. Můžeme být každou chvílí někým oceněni pomocí lajku či komentáře. Můžeme se také snadněji seberealizovat. Každý totiž máme nějaký svůj ego-ideál – představu o nás, ve které jsme ideální – a většinou se po celý svůj život snažíme k tomuto ideálu přiblížit. Je to pohyb, dynamika našeho života, která nás tahá z depresí a rozvíjí nás. Existuje ale také alter ego – v podstatě naše virtuální já – se kterým se díky virtuální realitě není tak těžké přiblížit našemu ego ideálu. Atraktivitu virtuálního prostoru tedy není složité vysvětlit.
Závislý člověk však dříve nebo později přestane rozeznávat realitu a svět tam na internetu – ta nová multidimenzionální realita s nespočtem možností – bude nejenom hezčí, ale i skutečnější. K tomu všemu se přidá jeho alter ego, které se ztotožní s ego ideálem a člověk má pocit, že je šťastný. Nicméně přijde doba, kdy se bude muset probudit, a hádám, že to nebudou zrovna příjemné chvilky…
Co říci závěrem?
Sociální sítě mají bezesporu mnoho výhod a nevýhod a záleží jen na nás, jak k nim přistoupíme, co od nich budeme očekávat a co všechno jim dovolíme. Sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů a můžeme jen hádat, jak se budou vyvíjet a jak budou vypadat za deset, dvacet či padesát let.
Zmizí naše anonymita? Budeme posuzováni podle našich profilů na internetu? Budeme dobrovolně odevzdávat internetu důvěrné fotografie a informace? Kam až tohle může vést? K dezorientaci? K povinné účasti v sociálních sítích? Vznikne natolik složitá a realistická virtuální realita, že nebudeme schopni rozeznávat skutečnost? Anebo je to všechno jen bublina, která za pár let zmizí a sociální sítě se přetransformují do užitečného informačního deníku? Zapomeneme na ně a přátelství nabude opět původního významu?
Článek byl napsán pro nový internetový projekt K zamyšlení (dostupný ZDE), jehož cílem je vytvořit kvalitní diskuzní prostor. Je to místo pro Vaše názory, eseje, úvahy a zamyšlení.
David Lacko
Altruismus: Proč si pomáháme?
Co nás vede k tomu, abychom si pomáhali? Proč někdy pomůžeme a jindy ne? Je náš altruismus motivován egoismem? Mohou jednat altruisticky také zvířata? A existuje vůbec neegoistický altruismus?
David Lacko
Skupinová polarizace: Proč se společnost radikalizuje?
Populárně-naučný článek z oblasti psychologie týkající se jevu skupinové polarizace nejenom v kontextu aktuální migrační krize, který se snaží zodpovědět na otázku, proč má společnost a společenská diskuze tendenci se polarizovat.
David Lacko
Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?
Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe.
David Lacko
Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz?
Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného.
David Lacko
Forerův efekt: Proč jsme ochotni zaplatit podvodníkům?
Lidé vždycky hledali něco, co je přesahovalo. Paranormální jevy se staly nedílnou součástí naší společnosti. Horoskopy vídáme na každém rohu.
David Lacko
Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem
Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Některé zdroje ( Boyd, 2014) mluví dokonce až o 93 % populace, která se považuje za nadprůměrnou, i když je logické, že je to statisticky nemožné.
David Lacko
Právo na smrt jako druhá strana mince práva na život
Právo na život je něčím nediskutovatelným. Všichni ho máme. Právo na smrt jako naopak něco velice kontroverzního. Vlastně nemáme možnost legálně, svobodně a bez následků spáchat sebevraždu. Není tenhle aspekt tak trochu k zamyšlení?
David Lacko
Svoboda v přetechnizovaném světě–čeká nás jako lidstvo apokalypsa?
Apokalypsa v podobě války strojů s lidskou rasou není nové téma. Varovali a stále před ní varují scifi autoři, představitelé cyberpunku, antiutopisté i filmoví režiséři. Obdobně jako u totalitních režimů však i jejich poselství zůstává pouze v rovině umělecké a jeho aktuálnost bývá přehlížena.
David Lacko
Anti-intelektualizace intelektuálního prostoru v médiích
Žijeme bezesporu době masových médií. Myslel-li si někdo, že je televizní mainstreamové zpravodajství přežitkem dvacátého století, mýlil se. Nejenom že taková média přežila, stala se silnějšími a přetransformovala se do internetových magazínů. Marketing se pomalu ale jistě stal oborem přítomnosti a sofistikovanost propagandy se markantně zvedá ze dne na den. Ať chceme nebo ne, jsme víceméně dennodenně masírování vlivem těchto médií. Jaké triky na nás tedy používají?
David Lacko
Kněz-psycholog mluví o víře, církvi, celibátu, islamizaci a pekle
Mgr. Pavel Moravec studoval teologii v Římě a dnes je knězem farnosti v Ostravě-Pustkovci. Od loňského roku je také díky studiu na Masarykově Univerzitě psychologem a je autorem knihy Mozaika – Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky.
David Lacko
Příliš mnoho islamismu, příliš mnoho anti-islamismu
Evropa je ve stádiu, kdy si ve své otevřenosti, humanismu, globalizaci, multikulturalismu a toleranci musí dřív nebo později položit otázky ohledně své vlastní identity, celistvosti své kultury a difůze kultur jiných. Konkrétně mám na mysli kulturu islámskou a problematiku – chcete-li – jakési islamizace Evropy. Některé státy to už udělaly, většinu to však teprve čeká...
David Lacko
5 důvodů, proč stojí české školství za nic
Jedno moudré orientální přísloví praví: „Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“
David Lacko
24 let po revoluci jsme stále na začátku
17. listopad 1989. Symbolické datum. Sametová revoluce svrhla totalitní komunismus a nastolila svobodnou demokracii. Ale co když ne?
David Lacko
Strachem ohnutá záda – znamení doby
Stále častěji se setkávám s pesimistickým pohledem na společnost. Stále častěji slýchávám, že to přeci dříve nebylo. Nasranost, strach a černobílé brýle podporované mediální prostitucí mainstreanových zpravodajství charakterizují naší dobu. Staly se symbolem společenské nálady. Cikánský rasismus, důchodci nemají co do huby, obrovská nezaměstnanost, terorismus, hrozba islámu, zloději, kde se podíváš, vraždy na každém rohu, morálně zkažená mládež, ekonomická krize, co politik, to korupčník a třešničkou na dortu je stále častěji se opakované tvrzení, že už zase ryjeme držkou v zemi.
David Lacko
3 stíny historie, které nám brání v porozumění dnešního světa
Stín historie je pojem metaforicky označující minulou skutečnost, jež se zachovala do doby aktuální a negativně ji ovlivňuje. Stíny historie se tak obvykle stávají okovy bránícími nám ve volném pohybu. Mnohem častěji ale zastupují funkci jakéhosi bizardního kaleidoskopu, jež nám deformuje realitu a vytváří nebezpečné iluze a omezující paobrazy. Většina těchto iluzí a paobrazů je specifická českému národu. Z velké části se na tom podílí neobvyklá historie Česka, nemalý podíl ale také nese i český charakter, jenž byl takovou historií formulován a jenž se nesmazatelně vryl do české sociální a politické kultury. A o takovýchto odrazech historie se chystám s lehkou nadsázkou psát.
David Lacko
Lidé si nejsou rovni. Rovnost neexistuje. Díkybohu.
"A každý, kdo káže opak, je buď hlupákem, demagogickým populistou, osvíceným idealistou nebo naivním filozofem..."
David Lacko
Littera scripta manet aneb úvaha o dnešní dogmatizované realitě
Littera scripta manet. (Co je psáno, to je dáno.; Napsané dílo zůstává.) „Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.“ Gabriel Laub
David Lacko
Morální dekadence 21. století nebo přijmutí lidské přirozenosti?
Je dnešní morální svoboda osvobozujícím aspektem lidského chování, evolučním procesem myšlení nebo cestou do pekel? Je sexuální otevřenost a veřejná tolerance k ní zbůsobena ztrátou víry? Je morální úpadek, jež se začíná dostávat do našeho povědomí přirozený? V úvodu je člověk symbolicky přirovnán k Bohu přesně tak, jak to bylo popsáno ve Starém Zákoně a je proto úplně irelevantí, jestli jste křesťan, vyznavač Islámu, žid či ateista - Slova Bůh, božské apod. jsou myšlena především symbolicky a nekladou si za účel být striktně brána jako křesťanská a jsou proto psána kurzívou.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3559x