Čtvrtek 29. října 2020, svátek má Silvie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 29. října 2020 Silvie

Lidé si nejsou rovni. Rovnost neexistuje. Díkybohu.

30. 08. 2013 17:01:01
"A každý, kdo káže opak, je buď hlupákem, demagogickým populistou, osvíceným idealistou nebo naivním filozofem..."

Genetické předpoklady, biologické znaky, sociální prostředí, individuální aspirace, vlohy, inteligence, zkušenosti aj. To jsou všechno aspekty určující jakýsi lidský kapitál, který je naprosto individuální a originální. Na světě neexistuje jeden člověk, který by se rovnal druhému. Nerovnost je něco, co je nejenom naprosto přirozeným stavem, nýbrž i něco, co pohání společnost vpřed.

Začněme třeba u zvířat, neb lidé velmi rádi zapomínají na to, že jsou stále specifickým typem zvířete. Veškerý základní princip evoluce – selektivita - , který je zároveň hlavní premisou vývoje, si zakládá na nerovnosti, protože rovnost se dá lehce chápat jako stagnace, konec vývoje, cestu, po které nemá smysl jít dál, jelikož není jak. Silnější, resp. lépe adaptabilnější druh přežil – vyvinul se. Slabší vyhynul. Souboj mezi druhy nicméně neprobíhal pouze na rovině otevřeného závodu ve zbrojení, nýbrž i v rovině vnitřní, během které se utvářel poklad každého úspěšného druhu – jeho genofond. Člověk, specifický typ zvířete, však obrátil veškeré tehda konvenční metody vývoje. Nejenže se jeho hlavní zbraní stala inteligence, ale dobrovolně si postupně deformoval svůj poklad. A právě tehdy se vytvořil jeden z mnoha aspektů lidskosti – nazvěme jej třeba sociální solidaritou. Slabší a neschopní jedinci tak přežívali a rozmnožovali se. Otázka, zdali se takováhle lidskost může stát naší hlavní slabostí, není na místě, protože by nabádala k zapření veškerého našeho kulturního dědictví. Humanismus vyvrcholený v něco, co postmoderní společnost často charakterizuje pseudohumanismem, je cesta, kterou jsme si vybrali již několik tisíc let zpátky. Bohužel tenhle pseudohumanismus namísto pocitu solidarity vytváří iluzi rovnosti.

Jednička se nerovná dvojce. Chytrý člověk se nerovná hlupákovi. Nemocný se nerovná zdravému. Muž se nerovná ženě. Bohatý se nerovná chudému. Teoretik se nerovná praktikovi. Důchodce se nerovná člověku v produktivním věku. Introvert se nerovná extrovertovi. Středoškolák se nerovná vysokoškolákovi. Rybář se nerovná zedníkovi. Brunetka se nerovná blondýnce. A mohl bych pokračovat do nekonečna.

Rovnost výsledků i rovnost příležitostí je pak přirozenou odezvou na iluzi rovnosti. Nehleďme teď na oblíbenou problematiku komunismus kontra kapitalismus. Rovnost výsledků je absolutním koncem vývoje – stagnací (viz výše), zatímco rovnost příležitostí je biologicky vyvrácena už jen genetickými predispozici. Obojí jsou utopické vize společnosti, Druhá teorie však nabízí alespoň relativní svobodu a možnost výběru.

Pokud bez předsudků přistoupíme na hru (resp. život) typu „slabší máte padáka“, naskýtá se pár znepokojivých otázek. Když neexistuje rovnost lidí, znamená to, že cena lidského života je proměnlivá? Je iluzí třeba i rovnost lidí před zákonem? Odpověď je bohužel, či bohudík, záporná. Cena lidského života není stejná – ne každý výběr je Sofiinou volbou – Co se stane, když umrzne bezdomovec? Nebude po vás nikdo žebrat dvacet korun na autobus cestou parkem? A co se stane, když zahyne hasič? Co když Vám shoří dům a vy skončíte na ulici?

Každý má svou cenu a každý je nahraditelný. Je to hnusné, je to nelidské, ale je to tak. To, co dělá společnost lidskou, proto není rovnost, nýbrž solidarita. A jestli si jsou lidé rovni alespoň před tím zákonem? Znovu odpovídám – ne. To lidský a snad i mravní zákon, vytvořil systém, ve kterém má slabší šanci porazit silnějšího. To je solidarita, rovnost je uměle vytvořeným přeludem.

Rovnost neexistuje. Lidé si nejsou rovni. Rovnost je jen často zaměňována se solidaritou, což vytváří nebezpečné iluze, neschopnost pochopit společenský vývoj a samozřejmě také velmi vhodné populistické prostředí. Nazývejme proto pojmy pravými jmény, a jestli se v téhle tezi bude solidarita jevit v pejorativním světle, musím podotknout, že kromě toho, že je to část naší lidskosti a kulturního dědictví, v rozumném množství je to i velmi silná evoluční zbraň. (O tom, jestli je vrozená, či jestli ji může stát lidem přikázat, si zapolemizuji v dalším článku – „Může stát přikázat lidem solidaritu?“)

Zkuste si, jen tak na závěr, představit, jaké by to bylo, kdybychom si byli všichni rovni. Začněme genetikou a dejme tomu, že bychom zachovali základní pohlavní bipolární nerovnost. Všichni bychom se rodili stejní, naprosto identičtí s totožnými schopnostmi, cíly a tužbami. Pokračujme třeba přes sociální prostředí až k inteligenci. Nejenže bychom byli všichni vychovávání v jedněch velkých jeslích a studovali bychom stejný obor na škole, ale dokonce bychom si tajně všichni psali do deníčků, že bychom chtěli býti třeba kosmonauty. Kdo by pak byl tím výjimečným filozofem, nepřekonatelným vynálezcem, šíleným vědcem či senzitivním umělcem? A kdo by se stal tím důležitým popelářem, užitečným truhlářem a nezbytným kopačem kanálů? Hloupost, že ano?

Autor: David Lacko | pátek 30.8.2013 17:01 | karma článku: 21.72 | přečteno: 1398x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Miroslav Semecký

Jak jsem se nestal cukrářem

Ještě donedávna jsem věděl, že mé dětství bylo normální. Jeden z posledních rozhovorů s maminkou mě vyvedl z omylu.

29.10.2020 v 16:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jiří Turner

Francie a islám - všechno špatně!

Francouzi mají aktuálně problémy, které jsou součástí dávného i docela nedávného historického dědictví. Navíc k řešení problematiky muslimské menšiny a islámu přistoupili v evropském kontextu pozdě a také úplně špatně.

29.10.2020 v 15:42 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 558 | Diskuse

Jindřich Bartovanec Havlík

Stát na JIPu

102 let od vzniku samostatného Československa. Přiznám se, že skoro 10 let jsem neslyšel projev prezidenta u příležitosti státního svátku. Odpustil jsem si ho i letošní rok.

29.10.2020 v 11:21 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 231 |

Tomáš Gayer

Proč jsem tak osamělý?

Námětem dnešního kresleného blogu jsou slova Borise Pasternaka z románu Doktor Živago: Každá stádnost je útočištěm netalentovaných. Pravdu hledají jen osamělí jedinci...

29.10.2020 v 10:19 | Karma článku: 22.67 | Přečteno: 332 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Vady na kráse čs. státu

Bohužel existovaly některé rozdíly mezi prvním a druhým čs. prezidentem T. G. Masarykem a E. Benešem, neradostnou ukázkou je postavení čs. Židů po 2. světové válce.

29.10.2020 v 10:16 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 219 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1277

Psycholog, interní doktorand na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v oboru obecná psychologie, šéfredaktor K zamyšlení a autor knihy Proč hlupák zůstává hlupákem? A další psychologické fenomény.

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz