Úterý 29. listopadu 2022, svátek má Zina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 29. listopadu 2022 Zina

3 stíny historie, které nám brání v porozumění dnešního světa

25. 09. 2013 14:09:50
Stín historie je pojem metaforicky označující minulou skutečnost, jež se zachovala do doby aktuální a negativně ji ovlivňuje. Stíny historie se tak obvykle stávají okovy bránícími nám ve volném pohybu. Mnohem častěji ale zastupují funkci jakéhosi bizardního kaleidoskopu, jež nám deformuje realitu a vytváří nebezpečné iluze a omezující paobrazy. Většina těchto iluzí a paobrazů je specifická českému národu. Z velké části se na tom podílí neobvyklá historie Česka, nemalý podíl ale také nese i český charakter, jenž byl takovou historií formulován a jenž se nesmazatelně vryl do české sociální a politické kultury. A o takovýchto odrazech historie se chystám s lehkou nadsázkou psát.

#1 Separace politiky od lidu

Určitě jste už několikrát zaslechli, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě a také, že se na každou svini vaří voda. Samozřejmě mám na mysli kontext politický. Spravedlnost přeci musí existovat. Co by si hodní, pracovití a poslušní občané počali.

To oni přece rozkradli stát. To oni špatně vládnou a můžou za to, že se z prosperujícího státu vlastnícího plno kvalitních českých firem stal chudý paskvil, ve kterém nic nefunguje, a který nemá žádný suverénní produkt.

Že tenhle názor neslyšíte poprvé? Není divu! Dostáváme se k prvnímu stínu historie, který je hrozbou nejenom pro život jedince, ale i pro demokratickou společnost jako takovou – dostáváme se k separaci politiky od lidí. Iluze nedotknutelnosti politiků a s ní spjatá následná občanská apatie se stala součástí naší kultury. Tahle iluze vyživována pocitem bezmoci těch dole a pocitem naprosté integrity těch nahoře graduje v tvrzení Bělohradského, že v české kultuře neexistuje opozice v politice, nýbrž opozice vůči politice. Tenhle problém souvisí s neschopností přijmout za sebe zodpovědnost, uvědomit si, že i když nejsem politikem, tvořím politiku a pochopit, že za špatný stav v naší společnosti můžu jen a pouze já. Následkem tohoto problému pak není nic jiného, než hrozba totality ve formě apatie národa ukazující se v podobě dvojího dělení lidu a nepřemýšlivé extrémní jednání projevující se právě jako opozice vůči politice – tedy neschopnost podílet se na sociopolitickém prostředí jinak, než nekonstruktivní kritikou.

Rozštěpení lidu na vládnoucí garnituru a ten zbytek, zachované z dob komunismu, se stává každodenní realitou díky několika aspektům. Tím nejpodstatnějším aspektem je kolektivní přesvědčení v pravdivost tohoto stínu historie a s ním spjaté apolitické chování. Nemalou část nesou také mainstreamová média působící na nejnižší lidské pudy a emoce umělým vyvoláváním strachu a upevňováním kolektivního přesvědčení, že lid nemá šanci cokoliv změnit.

Pokud patříte k těm, kteří beznadějně kritizují ty nahoře, mám pro vás dobrou a pravděpodobně také velmi šokující zprávu. Kritizujete sami sebe. To my si vládneme. To my jsme nechali rozkrást tento stát a to my můžeme za tento paskvil, ve kterém žijeme. A jsme také jediní, kdo to může změnit. Žádný Masaryk se totiž nevrátí. Boží mlýny nemelou a voda na svině se nevaří...

#2 Solidarita jako náplň státu a společnosti aneb stát se o mě musí postarat

Málokterý filozof v historii nechtěl dobro pro všechny a neusiloval o vytvoření konceptu rovné a solidární společnosti. A tak zatímco kapitalismus inteligentně počítal s tím, že si lidé nejsou rovni, socialismus, ocejchován něčím, co jsme nazvali komunismem, se spoléhal na ideu solidarity a jistot pro všechny, aniž by se zamyslel nad filozofickým problémem morálky lidského jedince, čímž zakořenil hluboko v našem přesvědčení další stín historie – stát se o mě přeci musí postarat.

Je irelevantní, jestli vám ještě teče mléko po bradě nebo pamatujete na únorový převrat. Nezáleží totiž, zažili-li jste dobu komunistických jistot nebo jste se narodil do nejistého dvacátého prvního století. Důležité je si uvědomit, že se musí jenom umřít. A také poslouchat rodiče. Vše ostatní by se bohužel-bohudík jen mělo.

Stát by samozřejmě měl plnit funkci základních sociálních jistot. Nicméně dnes vám již nikdo není povinen sehnat práci, dát byt, starat se o vás a vodit vás za ručičku životem. A nikdo to pro vás bezzištně neudělá. Čím dříve si toto uvědomíme, tím větší šanci máme na úspěšný a šťastný život.

Již jsem zmínil premisu solidárního státu – je jím solidární a mravní člověk. Stát totiž solidaritu přikázat nemůže, musí se k ní dospět. A v českém prostředí to bude vývoj velmi složitý, poněvadž morálka a mravní chování je pro nás něco nového – něco, co teprve pomalu znovuobjevujeme.

Pokud však stále žijete v přesvědčení, že solidární stát musí existovat, existoval a existovat bude, mám pro vás špatnou zprávu – nikdo kromě vás se o vás nepostará. Paradoxně je to však dobře, protože lépe jak vy sám, to nezvládne stejně nikdo. Spoléhat se na sociální jistoty je stejně naivní, jako to, že by vám soused daroval své auto, které nepotřebuje. Vy byste to také neudělal. Stát to také neudělá. Tak to je a tak to také zůstane, a jelikož štěstí přeje připraveným, je potřeba tento fakt jednoduše přijmout a počítat s ním.

#3 Za každým velkým majetkem se skrývá zločin

Jak jednoduché je v konceptu alibistické Balzakovy myšlenky odsoudit každého majetného a úspěšného člověka za zločince. Zvláště v našem prostředí, ve kterém se po revoluci jako houby po dešti vyrojila spousta milionářů stejně snadno, jako se překabátila nemalá část komunistů do demokratických stran. Neuvědomujíc si nonsens posuzování lidského charakteru na základě úspěšnosti dělá český člověk právě to. Odsuzuje úspěch.

No a co, že spousta dalších to neměla vůbec jednoduché, pracovala 24/7 a přijala na sebe obrovskou zodpovědnost. Všechno to jsou zloději. Slušný člověk si přece nemůže vydělat tolik peněz a už vůbec ne poctivou prací!

Lidové rčení „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ solidně fungující za minulého režimu promítnuté mj. do porevolučních hraničních cedulek „Češi, nekraďte nám tady!“ podpořilo tenhle nesmyslný a západu atypický pohled na úspěch. A český národ se tak namísto obdivu a úcty k úspěchu zapškl do jakési mašinérie podlosti, kritiky, nenávisti a odsuzování. Toleranci vystřídala xenofobie a motivaci demotivující apatie. Zaujatost, stigmatizace a předsudky pak udělaly své a málokdo je náhle schopen přijmout člověka úspěšnějšího a bohatšího, než je on sám. Možná proto se daří bulváru u nás lépe, než kdekoli jinde.

A tak se stalo, co se stát muselo. Kapitulovali jsme na kapitalismus, ještě před tím jsme ale ochotně přijali všechna jeho negativa, a zahořkli jsme pod dalším stínem historie v lid nechtějící pokrok, ale stagnaci. Protože je lehčí být na tom stejně, jako všichni ostatní. Dobrovolně jsme si tímto přístupem naházeli klacky pod nohy. Odsoudili jsme se k neúspěchu a vzdali jsme konkurenčního boje dříve, než začal. Za pomoci obranných mechanismů naší psyché jsme si racionálně zdůvodnili naše chování a zapomněli jsme, že celý Balzakův koncept není reálný. Že je to jen další iracionální stín historie zamezující nám přijmout dnešní svět a šťastně a vědomě v něm žít. Zapomněli jsme, že být úspěšný se už dvacet let nerovná být práskačskou sviní. Právo na úspěch má dnes totiž každý, kdo si to připustí.

Článek byl napsán pru publicistický portál Skutečnosti.cz

Autor: David Lacko | středa 25.9.2013 14:09 | karma článku: 11.73 | přečteno: 548x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Janda Jakub

Penroseův trojúhelník prezidentské volby

Penroseův trojúhelník nebo také tribar je grafickým znázorněním nemožného geometrického tvaru a přesto existuje. Pro mě je momentálně takovým tribarem i nadcházející prezidentská volba v naší zemi.

29.11.2022 v 12:46 | Karma článku: 13.66 | Přečteno: 198 | Diskuse

Bohumila Truhlářová

Jak sjednotit český národ

Jak propojit lidi, společnost rozvrstvenou do protichůdných vzájemně si odporujících postojů? Jak ke spolupráci přivést lidi, kteří se chovají jako nesmiřitelní odpůrci, kteří odmítají to, co hlásá někdo jiný ne v jejich duchu

29.11.2022 v 12:16 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 135 | Diskuse

Vavřinec Karst

Manželství pro všechny? Hantec pro všechny.

Neznám historii slova manželství ale vím, co si pod tím pojmem představuje většina lidí. Jiné představy mají aktivisté, bojující za změnu pojmu manželství.

29.11.2022 v 12:09 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 210 | Diskuse

Irena Fuchsová

Repeťák

Žena pracuje bez zbytečných kudrlinek, protože ví, čím dřív udělá to, co udělat chce, tím dřív se dopracuje k vytoužené chvíli, kterou bude mít jenom pro sebe, a kterou si po letech praxe dokáže bravurně uchránit a do mrtě užít.

28.11.2022 v 23:04 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 364 | Diskuse

Jiří Turner

Vážně politika do sportu nepatří?

Tenhle nesmysl posloucháme vždy, kdy se začne – většinou ve fotbale – řešit rasová, genderová, náboženská, válečná a aktuálně lidskoprávní problematika. Konečně, opravdu si myslíte, že je vrcholový fotbal pouze sport?

28.11.2022 v 22:06 | Karma článku: 25.95 | Přečteno: 1268 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1315

Psycholog, interní doktorand na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v oboru obecná psychologie, šéfredaktor K zamyšlení a autor knihy Proč hlupák zůstává hlupákem? A další psychologické fenomény.

Oblíbené stránky

více

Ivan Trojan si s manželkou vypořádal majetek, bulvár spekuluje o rozvodu

Ivan Trojan (58) a Klára Pollertová-Trojanová (51) si v září podle veřejně dostupných dokumentů vypořádali společný...

Přemýšlím o sebevraždě, říká Obermaierová kvůli plynu a drahým energiím

Herečka Jaroslava Obermaierová (76) prozradila, že má strach z drahých energií a nedostatku plynu. Kvůli tomu dokonce...

Vsadil na neobvyklý nápad, už má 35 zaměstnanců a rostou i do světa

Lukáš Legát začal podnikat před devíti lety. Z původně garážové firmy je dnes společnost s pětatřiceti zaměstnanci,...

Raketa byla Ukrajince, nebo Rusa? rýmuje Nohavica na kanálu Bobošíkové

Problematiku rakety dopadlé na polské území zpracoval ve své nové písni Jaromír Nohavica. „Ta raketa byla Ukrajince,...

Metro v plamenech. Londýnská tragédie odhalila nový fyzikální jev

Metro patří k nejbezpečnějším dopravním prostředkům na světě. Přesto ani jemu se nevyhnou nehody s desítkami mrtvých....