David Lacko

Anti-intelektualizace intelektuálního prostoru v médiích

28. 02. 2014 15:41:27
Žijeme bezesporu době masových médií. Myslel-li si někdo, že je televizní mainstreamové zpravodajství přežitkem dvacátého století, mýlil se. Nejenom že taková média přežila, stala se silnějšími a přetransformovala se do internetových magazínů. Marketing se pomalu ale jistě stal oborem přítomnosti a sofistikovanost propagandy se markantně zvedá ze dne na den. Ať chceme nebo ne, jsme víceméně dennodenně masírování vlivem těchto médií. Jaké triky na nás tedy používají?

Jedním z mnoha zneužití psychologických znalostí jedince je využití lidských emocí, o kterém pojednává následující článek.

Jak?

Anti-intelektualizací.

Abychom správně pochopili význam toho slova, vysvětlím, co je to intelektualizace. Intelektualizace je jedním z mnoha obranných mechanismů našeho Ega, kterým se bráníme před emočně nabitými událostmi. Patří k těm méně nebezpečným obranným mechanismům, protože jeho krátkodobým negativním projevem bývá bezcitnost, která člověku pomůže přenést se třeba přes smrt blízké osoby. Anti-intelektualizace je naopak pojem, který jsem použil pro označení stavu našich masových médií. V tomto stavu jsou zneužívány lidské emoce k polarizaci myšlenek, hysterii a strachu, čímž se zamezuje racionalitě uvažování. Je to komplexní stav, který se využívá v reklamách, v objektivních zprávách a v politických debatách.

Anti-intelektualizace je tedy především o emocích. Co o nich už vlastně víme?

Víme, že obrovská část emocí je vrozená. Emoční centrum se nachází ve starém mozku, konkrétně hypotalamu a v limbickém systému, kde nejdůležitější roli hrají amygdala a septum. Dle nových výzkumů by se na vnímání emocí mohl podílet celý mozek, a sice jeho hemisféry – vše nasvědčuje tomu, že pravá hemisféra se specializuje na negativní emoce a levá na ty pozitivní. A je-li v mozku vyhraněno něčemu tolik místa a tolik funkcí, musí to být důležité. A emoce důležité skutečně jsou.

Jednak utvářejí temperament člověka a jednak nám dávají evoluční výhodu. Strach, emoce, jež všichni dobře známe, zachránil mnoho našich předků před bolestivou smrtí. Když se takhle jednoho prehistorického večera toulali krajinou a potkali vrčící divokou šelmu, nebyl čas na racionální analyzování situace, zvažování všech možných scénářů a predikování chování divoké šelmy. Mozek dal tělu jasný signál, který z něj udělal maximálně nabuzený a efektivní nástroj, jenž se rozhodne utéct či zaútočit. Tak či tak se díky tomu rapidně zvedla šance na přežití. Dalším projevem efektivity emocí je komunikace. Výrazu emocí u zvířat a člověka si všiml už Darwin – výraz strachu, radosti či znechucení je pro všechny lidi na planetě stejný. Asi si umíte představit, jak moc tenhle aspekt komunikaci pomáhá. A emoce jsou nesmírně důležité i v dnešní době, ve které postrádáme život ohrožující predátory. Potřeba citového přimknutí, tzv. attachmentu, v dětství je nezbytná pro zdravý vývoj jedince. A i později hrají emoce neodmyslitelnou roli v našem životě. Co by to bylo za hororovou povídku, kdybychom se u ní nebáli, komedii, která by nás nerozveselila a vztah, ve kterém by nebyla láska? Jak bychom si mohli užívat umění, aniž bychom ho prožívali emocemi? Umíte si představit takový život? Pravděpodobně ne. A to je dobře.

Emoce mají ale i svou druhou stránku.

V podstatě ovlivňují naší kognici. Vlivem emocí vnímáme svět jinak. Když jsme smutní, svět se nám jeví jako špatné místo. Emoce mají vliv také na paměť. V době smutku se nám tedy nejenom jeví svět pesimisticky, ale vybavujeme si také více negativních vzpomínek. A pod vlivem emocí přiřazujeme mnohem častější výskyt určitým negativním či pozitivním aspektům, než je statisticky možné. Je tedy jasné, že rčení „s úsměvem jde všechno líp“ opravdu funguje.

Mnoho experimentů potvrdilo vliv emocí na naše vnímání. Když přidáme k videu traumatickou hudbu, video se nám jeví jako negativní, naopak když k němu pustíme doprovodný komentář, který situaci bagatelizuje, video je mnohem pozitivnější. Proto slýcháváme u negativních reportáží smutné klavírní sonáty a pozorujeme téměř slzy ronící obličeje moderátorů. Některé stanice se nenamáhají využívání emocí zakrývat a okatě nám pustí Beethovenův Měsíční svit při reportáži o koze, která si zlomila nohu. Jiné atakují naše primitivní smysly inteligentnějším způsobem a zaměřují se spíše na větné konstrukce a emočně nabitá slova. Tak či tak je strohost a nezaujatost při předávání informací společnosti utopií, ke které máme bohužel velmi daleko.

Proto existuje minimálně jedno místo, kde emoce škodí.

Tím místem je právě intelektuální prostor. Do intelektuálního prostoru můžeme zařadit cokoliv, co vyžaduje schopnost kritického myšlení, analýzu zpráv a vytváření si názoru – je to ta část médií, kde se dozvídáme novinky ze světa, kriminální činy, názory politiků, závěry kritiků a řešení společenských problémů.

Emoce tedy nejenom ovlivňují naše poznání, vnímání, racionální úsudek, analytické schopnosti a paměť, ale způsobují také černobílé vidění, ve kterém není prostor pro naše ratio. Odtud chybí už jen krůček k hysterii a netoleranci. Důmyslný atak na naše smysly pomocí emocí, které máme od narození, a které jsou pro náš život důležité skoro stejně jako jídlo, je téměř vždy trefou do černého...

A emoce jsou v tomto intelektuálním prostoru bohužel hojně využívány. Díky výše popsaným aspektům vlivu emocí na naše vnímání asi nemá cenu popisovat, jakou neplechu mohou právě emoce v tomto intelektuálním prostoru natropit. Média si jsou dobře vědoma svého vlivu a anti-intelektualizace je jedním z jejich účinných nástrojů. Stejně jako obranný mechanismus intelektualizace není z dlouhodobého hlediska bezpečný, není bezpečná ani anti-intelektualizace médií.

Proč?

Celé je to jeden velký byznys, který není sám o sobě špatný, pokud nejsou jeho následky silně protispolečenské. A byznys emocí ve zpravodajství takový potenciál má.

Emoce nutí lidi znovu TV zapnout. Emoce v intelektuálních tématech zapříčiňují, že nejsme schopni racionálně řešit společenská témata a lpíme na extrémech. To vyvolává polarizaci názorů, která demagogicky vidí jen dobro a zlo. To vede k nepromyšleným krokům obyvatel, které ve své extrémnosti mohou omezovat demokracii a svobodu. A dokud nevytvoříme takto emočně chladný intelektuální prostor, nebude většinová společnost nikdy schopna racionálně hodnotit informace, které jsou jí předkládány. A neměli bychom zapomenout, že tato většinová společnost bude nejenom podléhat demagogii a populismu, ale bude také vyhrávat volby...

Článek byl napsán pro internetový projekt K zamyšlení, kde můžete také diskutovat bez omezení, pročítat si mnoho dalších esejí či zveřejnit Vaše vlastní příspěvky.

Naleznete jej ZDE


Autor: David Lacko | karma: 8.15 | přečteno: 435 ×
Poslední články autora