Lidé si nejsou rovni. Rovnost neexistuje. Díkybohu.
Genetické předpoklady, biologické znaky, sociální prostředí, individuální aspirace, vlohy, inteligence, zkušenosti aj. To jsou všechno aspekty určující jakýsi lidský kapitál, který je naprosto individuální a originální. Na světě neexistuje jeden člověk, který by se rovnal druhému. Nerovnost je něco, co je nejenom naprosto přirozeným stavem, nýbrž i něco, co pohání společnost vpřed.
Začněme třeba u zvířat, neb lidé velmi rádi zapomínají na to, že jsou stále specifickým typem zvířete. Veškerý základní princip evoluce – selektivita - , který je zároveň hlavní premisou vývoje, si zakládá na nerovnosti, protože rovnost se dá lehce chápat jako stagnace, konec vývoje, cestu, po které nemá smysl jít dál, jelikož není jak. Silnější, resp. lépe adaptabilnější druh přežil – vyvinul se. Slabší vyhynul. Souboj mezi druhy nicméně neprobíhal pouze na rovině otevřeného závodu ve zbrojení, nýbrž i v rovině vnitřní, během které se utvářel poklad každého úspěšného druhu – jeho genofond. Člověk, specifický typ zvířete, však obrátil veškeré tehda konvenční metody vývoje. Nejenže se jeho hlavní zbraní stala inteligence, ale dobrovolně si postupně deformoval svůj poklad. A právě tehdy se vytvořil jeden z mnoha aspektů lidskosti – nazvěme jej třeba sociální solidaritou. Slabší a neschopní jedinci tak přežívali a rozmnožovali se. Otázka, zdali se takováhle lidskost může stát naší hlavní slabostí, není na místě, protože by nabádala k zapření veškerého našeho kulturního dědictví. Humanismus vyvrcholený v něco, co postmoderní společnost často charakterizuje pseudohumanismem, je cesta, kterou jsme si vybrali již několik tisíc let zpátky. Bohužel tenhle pseudohumanismus namísto pocitu solidarity vytváří iluzi rovnosti.
Jednička se nerovná dvojce. Chytrý člověk se nerovná hlupákovi. Nemocný se nerovná zdravému. Muž se nerovná ženě. Bohatý se nerovná chudému. Teoretik se nerovná praktikovi. Důchodce se nerovná člověku v produktivním věku. Introvert se nerovná extrovertovi. Středoškolák se nerovná vysokoškolákovi. Rybář se nerovná zedníkovi. Brunetka se nerovná blondýnce. A mohl bych pokračovat do nekonečna.
Rovnost výsledků i rovnost příležitostí je pak přirozenou odezvou na iluzi rovnosti. Nehleďme teď na oblíbenou problematiku komunismus kontra kapitalismus. Rovnost výsledků je absolutním koncem vývoje – stagnací (viz výše), zatímco rovnost příležitostí je biologicky vyvrácena už jen genetickými predispozici. Obojí jsou utopické vize společnosti, Druhá teorie však nabízí alespoň relativní svobodu a možnost výběru.
Pokud bez předsudků přistoupíme na hru (resp. život) typu „slabší máte padáka“, naskýtá se pár znepokojivých otázek. Když neexistuje rovnost lidí, znamená to, že cena lidského života je proměnlivá? Je iluzí třeba i rovnost lidí před zákonem? Odpověď je bohužel, či bohudík, záporná. Cena lidského života není stejná – ne každý výběr je Sofiinou volbou – Co se stane, když umrzne bezdomovec? Nebude po vás nikdo žebrat dvacet korun na autobus cestou parkem? A co se stane, když zahyne hasič? Co když Vám shoří dům a vy skončíte na ulici?
Každý má svou cenu a každý je nahraditelný. Je to hnusné, je to nelidské, ale je to tak. To, co dělá společnost lidskou, proto není rovnost, nýbrž solidarita. A jestli si jsou lidé rovni alespoň před tím zákonem? Znovu odpovídám – ne. To lidský a snad i mravní zákon, vytvořil systém, ve kterém má slabší šanci porazit silnějšího. To je solidarita, rovnost je uměle vytvořeným přeludem.
Rovnost neexistuje. Lidé si nejsou rovni. Rovnost je jen často zaměňována se solidaritou, což vytváří nebezpečné iluze, neschopnost pochopit společenský vývoj a samozřejmě také velmi vhodné populistické prostředí. Nazývejme proto pojmy pravými jmény, a jestli se v téhle tezi bude solidarita jevit v pejorativním světle, musím podotknout, že kromě toho, že je to část naší lidskosti a kulturního dědictví, v rozumném množství je to i velmi silná evoluční zbraň. (O tom, jestli je vrozená, či jestli ji může stát lidem přikázat, si zapolemizuji v dalším článku – „Může stát přikázat lidem solidaritu?“)
Zkuste si, jen tak na závěr, představit, jaké by to bylo, kdybychom si byli všichni rovni. Začněme genetikou a dejme tomu, že bychom zachovali základní pohlavní bipolární nerovnost. Všichni bychom se rodili stejní, naprosto identičtí s totožnými schopnostmi, cíly a tužbami. Pokračujme třeba přes sociální prostředí až k inteligenci. Nejenže bychom byli všichni vychovávání v jedněch velkých jeslích a studovali bychom stejný obor na škole, ale dokonce bychom si tajně všichni psali do deníčků, že bychom chtěli býti třeba kosmonauty. Kdo by pak byl tím výjimečným filozofem, nepřekonatelným vynálezcem, šíleným vědcem či senzitivním umělcem? A kdo by se stal tím důležitým popelářem, užitečným truhlářem a nezbytným kopačem kanálů? Hloupost, že ano?
David Lacko
Altruismus: Proč si pomáháme?
Co nás vede k tomu, abychom si pomáhali? Proč někdy pomůžeme a jindy ne? Je náš altruismus motivován egoismem? Mohou jednat altruisticky také zvířata? A existuje vůbec neegoistický altruismus?
David Lacko
Skupinová polarizace: Proč se společnost radikalizuje?
Populárně-naučný článek z oblasti psychologie týkající se jevu skupinové polarizace nejenom v kontextu aktuální migrační krize, který se snaží zodpovědět na otázku, proč má společnost a společenská diskuze tendenci se polarizovat.
David Lacko
Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí?
Zlo vídáme všude, kde se podíváme. Lidská historie je ho plná. A dějiny minulého století zvláště – a upřímně, ani 21. století nemá nakročeno nejlépe.
David Lacko
Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz?
Lidská historie je plná příkladů, kdy slušní, normální a povětšinou i hodní lidé zabijí někoho jiného.
David Lacko
Forerův efekt: Proč jsme ochotni zaplatit podvodníkům?
Lidé vždycky hledali něco, co je přesahovalo. Paranormální jevy se staly nedílnou součástí naší společnosti. Horoskopy vídáme na každém rohu.
David Lacko
Dunning-Krugerův efekt: Proč hlupák zůstává hlupákem
Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Některé zdroje ( Boyd, 2014) mluví dokonce až o 93 % populace, která se považuje za nadprůměrnou, i když je logické, že je to statisticky nemožné.
David Lacko
Právo na smrt jako druhá strana mince práva na život
Právo na život je něčím nediskutovatelným. Všichni ho máme. Právo na smrt jako naopak něco velice kontroverzního. Vlastně nemáme možnost legálně, svobodně a bez následků spáchat sebevraždu. Není tenhle aspekt tak trochu k zamyšlení?
David Lacko
Svoboda v přetechnizovaném světě–čeká nás jako lidstvo apokalypsa?
Apokalypsa v podobě války strojů s lidskou rasou není nové téma. Varovali a stále před ní varují scifi autoři, představitelé cyberpunku, antiutopisté i filmoví režiséři. Obdobně jako u totalitních režimů však i jejich poselství zůstává pouze v rovině umělecké a jeho aktuálnost bývá přehlížena.
David Lacko
Anti-intelektualizace intelektuálního prostoru v médiích
Žijeme bezesporu době masových médií. Myslel-li si někdo, že je televizní mainstreamové zpravodajství přežitkem dvacátého století, mýlil se. Nejenom že taková média přežila, stala se silnějšími a přetransformovala se do internetových magazínů. Marketing se pomalu ale jistě stal oborem přítomnosti a sofistikovanost propagandy se markantně zvedá ze dne na den. Ať chceme nebo ne, jsme víceméně dennodenně masírování vlivem těchto médií. Jaké triky na nás tedy používají?
David Lacko
Sociální sítě – fenomén 21. století aneb Facebook slaví deset let
Dnes je to přesně deset let, co funguje největší sociální síť na světě – Facebook. Jaký má dopad na nás samotné? Jak ovlivnil fenomén Facebooku existenci našeho světa? Proč je virtuální realita tak lákavá? Hrozí nám v ní nějaké nebezpečí?
David Lacko
Kněz-psycholog mluví o víře, církvi, celibátu, islamizaci a pekle
Mgr. Pavel Moravec studoval teologii v Římě a dnes je knězem farnosti v Ostravě-Pustkovci. Od loňského roku je také díky studiu na Masarykově Univerzitě psychologem a je autorem knihy Mozaika – Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky.
David Lacko
Příliš mnoho islamismu, příliš mnoho anti-islamismu
Evropa je ve stádiu, kdy si ve své otevřenosti, humanismu, globalizaci, multikulturalismu a toleranci musí dřív nebo později položit otázky ohledně své vlastní identity, celistvosti své kultury a difůze kultur jiných. Konkrétně mám na mysli kulturu islámskou a problematiku – chcete-li – jakési islamizace Evropy. Některé státy to už udělaly, většinu to však teprve čeká...
David Lacko
5 důvodů, proč stojí české školství za nic
Jedno moudré orientální přísloví praví: „Chcete-li porazit svého nepřítele, vychovejte jeho děti.“
David Lacko
24 let po revoluci jsme stále na začátku
17. listopad 1989. Symbolické datum. Sametová revoluce svrhla totalitní komunismus a nastolila svobodnou demokracii. Ale co když ne?
David Lacko
Strachem ohnutá záda – znamení doby
Stále častěji se setkávám s pesimistickým pohledem na společnost. Stále častěji slýchávám, že to přeci dříve nebylo. Nasranost, strach a černobílé brýle podporované mediální prostitucí mainstreanových zpravodajství charakterizují naší dobu. Staly se symbolem společenské nálady. Cikánský rasismus, důchodci nemají co do huby, obrovská nezaměstnanost, terorismus, hrozba islámu, zloději, kde se podíváš, vraždy na každém rohu, morálně zkažená mládež, ekonomická krize, co politik, to korupčník a třešničkou na dortu je stále častěji se opakované tvrzení, že už zase ryjeme držkou v zemi.
David Lacko
3 stíny historie, které nám brání v porozumění dnešního světa
Stín historie je pojem metaforicky označující minulou skutečnost, jež se zachovala do doby aktuální a negativně ji ovlivňuje. Stíny historie se tak obvykle stávají okovy bránícími nám ve volném pohybu. Mnohem častěji ale zastupují funkci jakéhosi bizardního kaleidoskopu, jež nám deformuje realitu a vytváří nebezpečné iluze a omezující paobrazy. Většina těchto iluzí a paobrazů je specifická českému národu. Z velké části se na tom podílí neobvyklá historie Česka, nemalý podíl ale také nese i český charakter, jenž byl takovou historií formulován a jenž se nesmazatelně vryl do české sociální a politické kultury. A o takovýchto odrazech historie se chystám s lehkou nadsázkou psát.
David Lacko
Littera scripta manet aneb úvaha o dnešní dogmatizované realitě
Littera scripta manet. (Co je psáno, to je dáno.; Napsané dílo zůstává.) „Psaní je jediný zločin, při němž se pachatel snaží zanechat stopy.“ Gabriel Laub
David Lacko
Morální dekadence 21. století nebo přijmutí lidské přirozenosti?
Je dnešní morální svoboda osvobozujícím aspektem lidského chování, evolučním procesem myšlení nebo cestou do pekel? Je sexuální otevřenost a veřejná tolerance k ní zbůsobena ztrátou víry? Je morální úpadek, jež se začíná dostávat do našeho povědomí přirozený? V úvodu je člověk symbolicky přirovnán k Bohu přesně tak, jak to bylo popsáno ve Starém Zákoně a je proto úplně irelevantí, jestli jste křesťan, vyznavač Islámu, žid či ateista - Slova Bůh, božské apod. jsou myšlena především symbolicky a nekladou si za účel být striktně brána jako křesťanská a jsou proto psána kurzívou.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3559x